Brouk v židli: Moisés Hernández ohromil domorodou technikou barvení dřeva
Mexický designér Moisés Hernández se ve své tvorbě inspiroval dva tisíce let starou technikou barvení dřeva karmínem podle původních kmenů ze státu Oaxaca. Za účelem získání karmínového barviva, nazývaného též košenila, si domorodci pěstovali samičky hmyzu červce nopálového. Ty posléze usušili, namleli do vodního roztoku a máčením v něm barvili předměty.
Vegan Friendly? Tentokrát ne.
Tento hmyz původem ze střední a jižní Ameriky má dodnes velký hospodářský i historický význam. Žije přisedle ve stinných zákoutích rostlin rodů Opuntia a Nopalea, kde kolem sebe vytváří ochranný bílý povlak. Saje mízu těchto kaktusů, která je bohatá na cenné živiny a na svoji obranu proti predátorům vytváří právě karmínové barvivo. Oplodněná samička červce obsahuje přibližně 10 % sušiny tohoto barviva. Po usušení se červci uvaří a jejich barvivo se vysráží síranem hlinitoamonným. Jeho největším vývozcem je v současné době Peru. Karmín má bohaté využití v potravinářském průmyslu i kosmetice, nevýhodami jsou ale vyšší cena a v současné době i organický původ, který rozhodně nepotěší žádného vegana.
To ale Hernándeze neodradilo od vytvoření experimentální kolekce židlí Grana. Jednotlivé dřevěné komponenty máčel v horké vodě s rozpuštěným karmínovým barvivem. Jeho minimalistické modely tak získaly zcela unikátní zářivý odstín. Tím to ale nekončí. Hernández do roztoku, u kterého průběžně měnil i teplotu, přidal akalické přísady. Ty původní karmínovou rozkládají do nachových a šarlatových tónů. Kombinací s kyselými látkami pak vznikly oranžové a zářivě rudé odstíny. Židle tak doslova hraje všemi barvami - respektive šesti výslednými tóny, které se díky aditivům k původnímu karmínovému roztoku podařilo získat.
Budoucnost už tu byla
V rámci kolekce vznikly dva základní modely židlí z javorového dřeva. Společným motivem je samozřejmě jejich zářivá barva. První model jsme popsali výše, druhý je jednobarevná židle oslavující původní barvu přírodního karmínového pigmentu. Hernández tak chtěl zpopularizovat barvení dřeva zdravotně nezávadným způsobem za využití lokálních tradičních technik, které se v Mexiku praktikují po tisíce let. Podle jeho slov jsou do budoucna jednou z cest k udržitelnému designu. „Syntetická barviva pomohla nábytkářskému průmyslu uspokojit stále se zvyšující světovou poptávku. Bohužel, některá z nich jsou pro životní prostředí a člověka extrémně toxická. Díky inovativním technologiím naštěstí pomalu dochází ke změně, osobně však věřím především v sílu tradičních technik našich předků, které jsou podle mého názoru tou správnou cestou.“
Co myslíte, budeme se s podobnými technikami budeme v designu setkávat stále častěji? Nechme se překvapit! Do té doby se můžeme těšit, čím nás Hernández osloví zase příště.
Zdroj fotografií: Moises Hernandez
Autor článku: Jana Barborová
