Budovy VŠCHT v pražských Dejvicích byly propojeny moderními lávkami
Dvě budovy Vysoké školy chemicko-technologické čekaly na své propojení dlouhá desetiletí. V roce 2020 dokončilo architektonické studio ov-a původní myšlenku profesora Antonína Engela a historické budovy spojilo dvěma prosklenými lávkami. Studenti a kantoři se tak konečně dočkali jednoduššího a bezpečnějšího přemisťování.
Historie samotných budov VŠCHT v pražských Dejvicích sahá již do roku 1933. Jejich autorem byl profesor Antonín Engel, který kromě staveb, sloužících studentům chemie, stanovil a inicioval rovněž celkový urbanistický rozvoj Dejvic. Dvě budovy jedné univerzity byly ovšem stavěny s vizí jejich propojení. Studenti a kantoři tedy museli bezmála 100 let přecházet i několikrát denně přes ulici, jelikož nebylo možné se jinak do druhé části dostat. První budova byla postavena v roce 1933, přičemž jako příprava pro lávky bylo plánováno vsazení kamenných bloků do fasádního pláště. Druhá budova byla realizována o čtyři roky později a jediným pozůstatkem po lávkách byla profilace sloupů kamenným obkladem na obvodovém plášti. A tak zůstaly stavby rozdělené pouze s malými známkami nerealizovaných plánovaných spojů na fasádě až do roku 2019, kdy se začalo se stavbou lávek.
Architektonická soutěž
Impuls pro zrealizování původní myšlenky a propojení obou budov, a tím i zvýšení plynulosti a bezpečnosti pohybu, přišel v roce 2017 od stavebníka VŠCHT, který vypsal vyzvanou architektonickou soutěž, jíž se účastnili ov-a, Projektil architekti a Karel Thér. Po zvážení všech možností byl hodnotící komisí, složené z vedení školy, zástupců MČ Prahy 6, Odboru památkové péče MHMP, Ing. arch. Josefa Pleskoty a dalších nezávislých odborníků, vybrán návrh ateliéru ov architekti, s.r.o. Ti mají na svědomí mimo jiné Aparthotel Sv. Vavřinec v Peci pod Sněžkou, mateřskou školu v Černošicích, elegantní sídlo Lasvit a mnoho dalších. Ve své práci se soustředí na originalitu projektu, ale zároveň na jeho propojení s daným místem, čehož jsou lávky vysoké školy zdárným příkladem.
Navazování na stávající historické budovy je a vždy bude složitým a kontroverzním tématem. Na otázku, zda přizpůsobit nové prvky architektuře starší části, nebo přiznat a podtrhnout kontrast s novodobým či futuristickým stylem, existuje totiž mnoho názorů a jejich rozlousknutí je často oříškem.
Ateliér ov-a v čele s Ing. arch. Jiřím Opočenským se však rozhodl jít druhým zmíněným směrem a dodat starobylé budově špetku moderního nádechu. Návrh v sobě skrývá tematický podtext, odkazující na svět organické chemie. Charakteristickým prvkem jsou ocelové linie, táhnoucí se přes celou šíři lávek, které díky spojení geometrických tvarů obdélníku a šestiúhelníku připomínají benzenové jádro. Toto architektonické umělecké dílo v sobě nese jakousi lehkost, která se propisuje z krystalické struktury a ocelových trubek, jež působí, jako by byly jednoduše napnuté mezi budovami jako nitky v síti.
Originální konstrukční řešení
Ačkoli se mohou lávky zdát na první pohled stejné, po chvilce jistě zaznamenáte rozdíly. Nosné konstrukce obou propojení jsou založeny na hlavních čtyřech nosnících, přičemž jedna dvojice je situována u podlahy a druhá u stropu. Rozdíl ovšem nastává u třech stabilizačních rámů, umístěných po stranách a uprostřed lávek. Zatímco lávka SO01 disponuje středním rámem ve tvaru pravidelného šestiúhelníku a její postranní rámy byly postaveny jako obdélníkové, lávka SO02 má průřez opačný, a tedy střední rám je tvořen obdélníkem a krajní šestiúhelníky. Geometrie lávek se tudíž prostorově zrcadlí.
Nosník je uložený na dvou železobetonových pilířích, které jsou z vysokopevnostního betonu a jsou zapuštěné ve stávajících budovách. Ač se to na první pohled nezdá, lávky domům nijak nepřitěžují, jelikož jejich pilíře jsou zasazeny v masivních obvodových zdech. Diagonály ocelové konstrukce slouží jako vzpěry a táhla a pomáhají tak zvedat střední část mostu. Nosná konstrukce je opláštěná hliníkovými systémovými profily a celou kostru zastřešuje bezpečnostní izolační tvrzené dvojsklo, díky čemuž se při přecházení z jedné budovy do druhé můžete kochat děním na ulici a připadat si jako ve futuristickém prostranství. V neposlední řadě disponují lávky plnými stropy, které zpevňují konstrukci a zabraňují nadměrnému přehřívání, a podlahou s betonovou vrstvou, která tlumí vibrace konstrukce. Na koncích se pak lávky uzavírají automatickými prosklenými dveřmi.
Celkový postup schvalování a realizace byl velmi náročný. Mimo jiné bylo totiž nutné zajistit co nejplynulejší proces, který v době příprav a stavby nebude studenty a kantory příliš omezovat ve využívání prostor školy a jejího okolí. Obtížné bylo taktéž zajistit přesun obrovských stavebních komponentů Studentskou ulicí při zachování jejího běžného chodu. Jelikož však ocelová konstrukce lávky byla přivezena jako nadměrný náklad, bylo nutné při její přepravě zvednout tramvajové trolejové vedení. V noci byl tedy přerušen tramvajový provoz v Evropské ulici. Nakonec byla masivní konstrukce během několika hodin namontována na podpěru mobilním jeřábem s nosností 40 tun.
Propracované vybavení a funkčnost lávek
Pokud se vám líbí pohled na futuristické a tematické spojovací lávky ve dne, věřte, že v noci je to ještě větší podívaná. Propojení budov je osvětleno stropními bodovými svítidly, která je rozzáří a vytvoří tak zcela novou kompozici. Autoři návrhů při plánech mysleli jednoduše na všechno. Vedle světla se rovněž postarali o odvodnění střechy mimo silnici pomocí designových ocelových profilů či nezbytné chlazení podstropními jednotkami v horkých letních měsících. Lávky tedy nejen skvěle vypadají, ale plní i všechny potřebné funkce.
Spojení historických staveb a moderních prvků se zkrátka stává čím dál oblíbenějším a žádanějším architektonickým úkazem. A ačkoli je tato kombinace stále kontroverzním tématem, každý příznivce dobré architektury dokáže tento skvost v pražských Dejvicích ocenit. Jemné linie, táhnoucí se mezi budovami a zhmotňující podstatu organické chemie je něco, co nemá obdoby ani za hranicemi naší republiky.
