Červenému zámku v Hradci nad Moravicí byl díky rekonstrukci navrácen jeho půvab
V České republice je mnoho významných historických budov, kterým se nedostává dostatečná péče a pod rouchem času chátrají. Červený zámek v Hradci nad Moravicí byl však jedním z těch šťastnějších případů, kdy si ho pod křídla vzalo architektonické studio ATELIER 38 s.r.o. a patřičně ho zrekonstruovalo. Podívejte se s námi na tuto překrásnou historickou stavbu, která byla po letech opravena a dnes se opět těší velkému zájmu.
Červený zámek je součásti zámeckého areálu Hradec nad Moravicí, který leží v oblasti jižního Slezska v okrese Opava. Spolu s Červeným zámkem tvoří komplex rovněž Bílý zámek, Bílá věž a park, díky čemuž patří mezi největší v České republice. Areál je známý mísením stavebních slohů, což vytváří dojem elegantní pestrosti a různorodosti. Zámek představuje společenské a kulturní centrum, přičemž byl díky svému až pohádkovému vzhledu a originálním architektonickým vlastnostem v roce 2001 vyhlášen Národní kulturní památkou.
Historie barvitá jako fasáda samotného zámku
Položení základních kamenů Červeného zámku sahá již do roku 1974, přičemž celá výstavba podle návrhů Alexise Langera trvala 7 let. Zámek představoval rozšíření již existujícího areálu a v té době zastával funkci konírny. Langer se při plánování projektu nechal inspirovat cihlově červenými gotickými hrady v Polsku, z nichž nejpodobnější je křižácký hrad Malbork v Pomořském vojvodství. Kníže Karel Maria Lichnovský vystavění nové části areálu inicioval a po jejím dokončení tam ubytoval své anglické plnokrevníky. Kromě konírny pak komplex nového Červeného zámku zahrnoval rovněž vozovnu pro bryčky a kočáry, obytnou věž s pokoji pro hosty, sklepy, kovárnu a především věhlasnou vstupní bránu, která uváděla návštěvníky do celého zámeckého areálu.
K původnímu účelu sloužil Červený zámek pouze do roku 1913, kdy Lichnovští sídlo opustili a během druhé světové války byl komplex využíván armádou jako nemocnice pro raněné koně z východní fronty. Po opuštění vojsk v roce 1927 o zámek již Lichnovští nejevili zájem a usilovali o jeho demolici. Proti tomu se však postavil starosta obce a památkový úřad zemského svazu cestovního ruchu, kteří si byli vědomi jeho hodnoty a potenciální ztráty krajinného rázu celého města.
Po druhé světové válce musel být komplex alespoň provizorně opraven, jelikož byl při bombardování značně poškozen a částečně vyhořel. Parciální rekonstrukce se uskutečnila v letech 1946-47 a poté bylo nutné rozhodnout, jaký bude jeho další osud. Jeden z návrhů zněl umístit do prostor státní hřebčinec, což bylo ovšem záhy zamítnuto. Nakonec rozhodl Krajský národní výbor v Opavě, který byl v té době vlastníkem, o předělání konírny na restauraci s hotelem, jež byl později v roce 1967 ještě rozšířen. Objekt však čelil další nástraze vnějších sil a pět let po rozšíření jeho část opět vyhořela. Rekonstrukce tehdy napravila nejnutnější poškození a od roku 1975 tak stál zámek s drobnějšími zásahy až do chvíle, kdy se do hry vložilo studio ATELIER 38 s.r.o.
Celková rekonstrukce musela začít velmi zprudka a zkrátka zajistit to, aby žádná část zámku někomu náhle nespadla na hlavu. Od posledních velkých oprav uteklo přes 40 let a na mnoha místech byla stavba již značně poškozena. Studio před sebou tak mělo náročný úkol – ponechat zámku jeho historický kontext, s citem pracovat s mísením stavebních slohů celého zámeckého areálu, zvýraznit jeho přednosti a ponechat mu půvab – a to vše s významnými zásahy. První etapa tedy zajišťovala to nejnutnější, což bylo staticky ohrožené zdivo, klenby, vyhlídky, krovy a výměna střešní krytiny a vikýřů.
Jednu z největších výzev představovala fasáda z režného zdiva a hodnotné zdivo, které se studiu podařilo zachovat v maximální možné míře. Fasáda v sobě nese kamenné prvky z červeného pískovce a zdobí ji umělecko-řemeslné prvky, jako například erbovní a nápisové desky, chrliče, maskarony, rozety, socha baziliška či komínová hlava. Tato významná část zámku byla pečlivě očištěna a opravena po dílech. Zároveň byl na fasádu vstupní brány po letech doplněn ukončovací článek Věžice.
Nádvoří disponovalo původně jednolitým povrchem. V 70. letech bylo v průběhu rekonstrukce vydlážděno a celkové rozložení doplnily jakési bazénky a trávník, který se slunil uprostřed. To však nevyhovovalo kulturním akcím, ke kterým byl v současnosti prostor zamýšlen, a tak studio prostor opět sjednotilo do žuly, přičemž mělo v paměti, že materiál nesmí konkurovat romantickému výrazu zámku. Nádvoří esteticky doplnily fontánky, které jsou praktickým prvkem především v letních měsících.
U dolních koníren, které dříve sloužily jako koňská nemocnice, bylo nutné vyřešit především zatékání dešťové vody. Při obnovování původní dispozice tohoto prostoru se po zbourání betonové stěny a odklopení násypu objevila studna s průměrem 1,4 metru, o které se dosud nevědělo. Jedna její část je zapuštěna do skály a druhá je zděná cihlami a kameny, na což studio při návrzích cihelné dlažby částečně navázalo. Klenutý dvoulodní prostor bude využit pro výstavy, koncerty a jako glyptotéka.
Krovy byly již za dobu existence zámku jednou opraveny. Tentokrát šlo při jejich rekonstrukci studio směrem nových valbových vikýřů, které splňovaly požadavky ubytování, ale zároveň odpovídaly řešení z 50. let. Rovněž střešní krytiny se dočkaly své pozornosti. Jejich technika byla založena na skládání ze štípané břidlice s minimalizováním klempířských prvků. Břidlicí je tedy vykryto rovněž nároží, úžlabí, hřeben a okap.
Zámecký areál v Hradci nad Moravicí zkrátka skrývá mnoho krás a prvků, jež představují ztělesnění dějin. Architektonické studio ATELIER 38 s.r.o. při rekonstrukci jedné z jeho částí, Červeného zámku, na tyto aspekty myslelo a opravu náležitě uzpůsobilo potřebám historické stavby. V současné době zámek vítá návštěvníky, a tak se jeho unikátní červenou fasádou a monumentální architekturou můžete pokochat i vy.
