Červený kostel v Olomouci po rekonstrukci konečně odhalil své tajemství!
Cihlový kostel v olomoucké Bezručově ulici dostal nový kabát! Své brány letos na jaře konečně otevřel všem milovníkům kultury i atraktivního designu. O povedenou přestavbu se postaral domácí atelier-r pod vedením architekta Miroslava Pospíšila. Jak si tvůrci s památkově chráněnou stavbou poradili?
Novogotický chrám z červených cihel se řadí k nepřehlédnutelným olomouckým dominantám. Pokud nepatříte k místním, možná vás během návštěvy města zaskočilo, že byl pro veřejnost uzavřen. A to více než 60 let! Červený kostel původně patřil luteránské církvi, později jej jako depozitář knih využívala olomoucká Vědecká knihovna. Před několika lety se kraj definitivně rozhodl významnou stavbu zrekonstruovat a zpřístupnit návštěvníkům. Po dokončení prací se zde mohou zúčastnit komorního koncertu, divadelního představení, literárního čtení, přednášek, výstav a dalších kulturních akcí. Budova má zároveň sloužit jako krajské informační centrum. Knižní fond se mezitím přesunul do zcela nového objektu.
Záchrana na poslední chvíli
Změna využití stavby však nebyla jediným záměrem projektu. Kostel se dlouhodobě nacházel ve velmi špatné kondici, v plánu se proto počítalo se zpevněním základů, sanací vlhkého a zasoleného zdiva či opravou omítek, štuků a obkladů fasády, které bylo potřeba na několika místech doplnit. V interiéru byla položena kompletně nová podlaha. Až na úroveň terénu se zároveň upravovala souvrství, která se pod ní nachází.
Velmi komplikovaným procesem se ukázala být oprava střechy, do které léta zatékalo. Nasáklý krov byl v doslova dezolátním stavu a představoval pro uživatele objektu významné nebezpečí. Jeho konstrukce, do které byly v maximální možné míře zakomponovány původní, vodou nepoškozené prvky, byla zcela vyměněna. Autoři rekonstrukce, narozdíl od svých předchůdců, neignorovali dobovou věrohodnost architektonických prvků. Krytinu z falcovaných plechů proto nahradili čtvercovým měděným obkladem, který se nejvíce blížil podobě originálu. Dekorativní skulptury z původní střechy se bohužel zachránit nepodařilo. Jejich místa proto vyplnila současná díla olomouckého sochaře Jana Dostála.
Do kostela i na kávu
Vzhledem k pozměněnému charakteru akcí, které se na místě konají, bylo nezbytné vybudovat také odpovídající provozní zázemí. Původní rozložení prostoru podobnou funkci neumožňovalo, architekti se navíc zdráhali větších stavebních zásahů do budovy. Jako nejlepší řešení se nakonec ukázala výstavba samostatného přidruženého objektu vyhrazeného pro provozní a sociální služby. Vyrůst měl přímo mezi hlavní lodí červeného kostela a ředitelstvím Vědecké knihovny. Vznikla tak nejen nová spojnice obou budov, ale zároveň i společný vstupní prostor. Do foyer uvnitř byla umístěna recepce, a dále pak příjemná kavárna pro návštěvníky.
Vzhled a uspořádání moderní přístavby do značné míry vychází z podoby a půdorysného členění chrámu. Část jeho podlahové plochy byla v podstatě vyříznuta a ‚‚obtisknuta‘‘ opodál. Na fasádě i střeše přístavby byly použity sendvičové plechy z černého hliníku. Znovu otevřen byl také původně oplocený pozemek okolo kostela, který se proměnil v piazzettu s množstvím nové zeleně a atraktivním mobiliářem.
Ve světle moderních pochodní
Autoři rekonstrukce z atelieru-r se postarali také o výchozí koncepci interiéru kostela. Další prvky, jako například osvětlení a mobiliář, svěřili designovému studiu Denisy Strmiskové. Společně se pak oba týmy poradily o výběru použitých materiálů a povrchů. Prostor byl vybaven typovým i zakázkovým nábytkem na míru. Novou grafickou identitu zahrnující orientační systém a logo olomoucké Vědecké knihovny si vzalo na starosti studio KOSATKO.
V přístavbě s recepcí, kavárnou a zázemím dominují betonové podlahy, stěny i povrchy nábytku — mimo jiné například v decentně růžovém zbarvení. Betonovou plochu na vybraných místech rozbíjí skleněné tabule a dále pak stěna zaplněná efektně podsvícenými knihami. O patřičný dojem se postarala závěsná svítidla z kanadského designového ateliéru Lambert&Fils zhotovená z barevného skla. V přímém kontrastu k minimalisticky elegantnímu tělu lamp působí jejich bytelné závěsy v podobě nylonových lan, která zrcadlí venkovní scenérie ulice a budovy kostela. Vysoce kvalitní sedací nábytek pro kostel i foyer přístavby, zhotovený z masivního ořechu, dodala německá značka Zeitraum.
Návštěvníci však mohou spočinout i na plastových židlích značky Hay od pařížského bratrského dua Bouroullec a dalších modelech pohodlných designových křesel. Vybavení kavárny bylo navrženo na míru tak, aby formou i materiálem přirozeně navazovalo na interiér chrámu i přístavby zároveň. Najdete zde například stojací lampy od značky Kaia, které do prostoru šíří příjemně hřejivé světlo a nezapřou inspiraci klasickými pochodněmi. Boží dílo, nemyslíte?
