CNAD: Nové národní centrum pro umění, řemesla a design
Konzumní způsob života a nadměrné využívání zdrojů jsou v současnosti poměrně běžným jevem, a přestože se mnoho lidí pokouší myslet udržitelněji, otázka plýtvání je stále přítomná a negativně ovlivňuje životní prostředí. Na Kapverdských ostrovech je ovšem recyklace odjakživa nedílnou součástí kultury a ani nové národní centrum pro umění, řemeslo a design CNAD zde není výjimkou. Pro jeho výstavbu byly totiž použity horní části starých bubnů, které byly nabarveny a poskládány do tradiční melodie oblasti. Podívejte se s námi na vrchol kapverdské kreativity v podobě CNAD a nechte se uchvátit jeho originálním designem.
Národní centrum pro umění, řemesla a design CNAD v Mindelu na ostrově São Vicente na Kapverdách je veřejným místem, které bere užitečnost pro společnost jakožto hlavní cíl architektury se vší vážností. Každý krok procesu, od materiálů až po povrchové úpravy, byl zaměřen na dosažení tohoto cíle, a to prostřednictvím využití místního obyvatelstva. Převážná část CNAD pak byla vyrobena ručně, jelikož svěřit ruční práce místním znamenalo rozdělit veřejné finanční prostředky mezi řemeslníky na ostrově. Výsledkem tohoto přístupu k architektuře je unikátní architektonické dílo, které reprezentuje tamější řemeslnou zručnost, jakožto nedílnou součást života těchto ostrovů.
Důležitou složkou kultury je také recyklace ve všech možných oblastech, pojící se se skromností a umění vážit si každého zdroje. Právě tyto charakteristiky výslednou podobu národního centra definovaly.
Jako hlavní komponenty byly využity prázdné bubny, přetvořené v živý designový prvek. Inspirace využití bubnů pramenila z dlouholeté tradice jejich recyklace pro vytvoření plechů k pokrytí domů, na bednění pro betonové odlitky, či dokonce na hrnce a nože. Jejich využití pro obnovu CNAD bylo tedy logickým krokem, který navazoval na tamější kulturní zvyklosti recyklace a řemeslné výroby a zároveň respektoval životní prostředí. Dalším podnětem využití bubnů byl rovněž způsob života lidí ve městě Mindelo, kapverdský způsob hledání řešení obtížných problémů s využitím kreativity a sudové sochy Christa a Jeanne-Claude s názvem Barrels.
Proces konstrukce byl sám o sobě velmi výjimečný. Celkem bylo pro pokrytí nové budovy využito 2532 bubnových hlavic, z nichž každá byla ručně recyklována, svařována, montována a připravena pro následné připevnění na fasádu. Dřevěné rámy byly vyráběny v řemeslnických dílnách za pomoci řezacích a hladicích strojů, kde převažoval lidský faktor. Ač byly některé stroje při stavbě využity, jejich funkci je možné přirovnat k jednoduchým pracovním nástrojům. Pro autorské studio RamosCastellano arquitectos představuje využití ruční práce vedle podpory místního obyvatelstva zároveň za přímé propojení člověka s architekturou.
Díky tomu národní centrum přestává být pouhou funkční a praktickou budovou pro uspokojení základních potřeb, ale přerůstá v něco většího. Jemná nedokonalost, která proplétá celý projekt, odlišuje práci člověka od práce stroje, a podle autorů CNAD je tak nejblíže dokonalosti, jakou lze od člověka očekávat, neboť svědčí o jeho hledání dokonalosti i o tom, že je člověkem.
Melodie ukrytá ve hře barev
Jedna z nejzajímavějších částí projektu sice není na první pohled zřejmá, ale má důležitý význam. Barvy centra jsou totiž na složeny v pořadí, které skrývá hudební partituru, přičemž každá barva představuje hudební notu. K vytvoření melodie byl přizván kapverdský skladatel a multiinstrumentalista Vasco Martins, který tak vzdal hold hudebním tradicím ostrovů a přenesl na náměstí vizuální hudební radost.
Národní centrum pro umění, řemesla a design CNAD na Kapverdách je vynikajícím příkladem toho, jak může být architektura funkční a krásná a zároveň podporovat místní kulturu řemesel a recyklace. Použití recyklovaných bubnů symbolizuje skutečnost, že předmět může mít mnohostranné využití a více životů, což závisí pouze na mentální flexibilitě pozorovatele. Projekt CNAD je zkrátka architektonickým výkřikem, jehož cílem je dekolonizovat architekturu od západního paradigmatu a ukázat lidem, že v architektuře neexistují země třetího světa.
