Dům na Kozině: Rodinné štěstí v srdci ospalého jihočeského města
V křivolakých uličkách historického jihočeského města Trhové Sviny, které má svůj nezapomenutelný osobitý ráz, se ukrývá nový domov manželů Weinzettlových, architektů z Atelieru 111. Z toho, co původně vypadalo jen jako víkendová chata pro odpočinek, se stalo jedinečné útočiště pro celou rodinu. Pojďte se s námi podívat, jak to vypadá, když si bydlení zařizují mistři svého oboru!
Když procházíte ulicemi velkoměst a zvednete hlavu, zjistíte, že polovina oken ve starých činžovních domech je prázdná. Existuje mnoho opuštěných bytů i domů. Nikdo v nich nebydlí, i když jsou to místa se silnou atmosférou a příběhem. Často nejsou úplně dokonalá, ale to je na nich právě to zajímavé. Přesto se za městy stále staví nové a nové paneláky, obrovská krabicová sídliště, která všechna vypadají stejně.
Manželé Winzettlovi věří, že není potřeba neustále stavět nové domy, když už jich tolik zajímavých stojí, a tak vdechnuli jednomu z těch opuštěných nový život. „Rekonstruovaný dům vnímáme jako alternativu k vilám v předměstí, ke stavebním záměrům, které leckdy neúměrně odkrajují z naší krajiny.“ Dům i místo, na kterém stojí, je na první pohled učarovaly. „Místo nás od začátku lákalo pro svůj svérázný charakter a skvělou polohu. V úzkých ospalých uličkách, vedle travnatého plácku na Kozinově náměstí, jsme skryti před ruchem okolní dopravy, přitom nás jen pár kroků dělí od centra s obchody, službami a úřady, od škol, kina, divadla i nádraží,“ popisují důvod svého rozhodnutí přestěhovat se do Trhových Svin Barbora a Jiří Weinzettlovi, kteří zde koupili malý domek, původně se záměrem vytvořit si z něj víkendové bydlení pro odpočinek a útěk z městské džungle.
O rok později se jim však naskytla příležitost odkoupit dům naproti přes zahradu, což od základu změnilo jejich původní plán. Dvě samostatné stavby propojené zahradou proměnili ve svůj nový domov. Původní stavení muselo projít kompletní rekonstrukcí. „Jeden z domů byl ve velmi špatném technickém stavu. Ten druhý sice prošel na přelomu tisíciletí výraznou stavební úpravou, nicméně ta nerespektovala historickou hodnotu stavby a odklonila se k nevhodným novodobým materiálům,“ uvádí Jiří a pokračuje. „Rozhodli jsme se proto odstranit přístavbu velkého vikýře s balkonem, změnit použité materiály na fasádě a střeše a vybourat plastová okna.“
Proporce a rozložení obou domů se manželé rozhodli zachovat, avšak po odstranění plastových rámů zjistili, že by domům slušel jiný tvar dveří, vrat i oken. „Minimalistické pojetí nově proražených otvorů jsme záměrně ponechali v kontrastu s původními, tradičně dělenými okny. Velké okno ve štítové dvorní fasádě je odpovědí na jedinečný výhled na kostelní věž,“ vysvětluje architekt. Snaha o zachování původního vzhledu domu se také projevila při odkrývání zdiva a dalších historických fragmentů. „Byli jsme rádi za každý historický detail, za každou původní kamennou zeď, kterou se nám podařilo odkrýt.“
Obnažené kamenné zdivo následně nechali majitelé na mnohých místech v exteriéru i interiéru jednoduše napenetrovat a natřít bílou barvou. Vnitřní rozložení domů architekti přizpůsobili záměru zpřístupnit objekt z obou stran, směrem od náměstí pro pěší a směrem z druhé strany pro pohodlný vjezd auty. V menším stavení se nachází technické zázemí, garáž pro dvě auta, dílna, venkovní WC a neobytná půda. Větší stavba slouží jako obytné prostory. Obě stavby, které vzájemně propojuje maličká zahrádka s ovocnými stromy, tak společně vytvářejí harmonický celek.
Hlavním prostorem obytného domku je původní světnice v prvním podlaží domu. Ta v sobě spojuje kuchyňský kout a jídelnu s obývacím pokojem. Jejím charakteristickým rysem je obloukově klenutý strop vytvořený za využití dřeva. Na velikosti hlavnímu obytnému prostoru opticky přidává plynule navazující velká venkovní terasa oddělená skleněnou stěnou. Světnici i celému domu kralují designové židle české značky TON, která při výrobě svého ručně ohýbaného nábytku vychází z více než 150 let staré tradice firmy.
Kvalitní přírodní materiály nejdeme ale v každé místnosti domu. Ať už ve formě dřevěných schodů, stolů, skříní nebo lavic. Všechny dřevěné doplňky jsou vyvedeny v barvě běleného dubu. Celému interiéru dominují světlé barvy. Na podlaze se střídá šedá betonová stěrka a dřevěné parkety, stěny pokrývá bílá štuková omítka, dřevěné obložení či keramické obklady hexagonálního tvaru od výrobce Codicer. Kontrast světlému interiéru tvoří drobné doplňky v tmavé barvě – světla, vodovodní baterie, úchytky nábytkových dvířek, ale také dveřní a okenní kliky.
V přízemí domu je ložnice s vlastním koupelnou a chodba s velmi zajímavě řešených relaxačním prostorem. Poslední patro obytné části patří dětským pokojům. Středem prostoru je prostorná společná herna s atypicky řešeným stropem, který připomíná loď kostela a vychází z průniku dvou na sebe kolmých sedlových střech. Celá herna je v obložení běleného smrkového dřeva. V patře jsou také dva dětské pokoje s velkými šatnami. Prostor prosvětluje řada průhledů do přiléhajících dvorků a velké okno ve štítu domu poskytuje krásný výhled na nedalekou kostelní věž.
Dům na Kozině charakterizuje střídmost, minimalismus a promyšlenost. Ač rekonstrukce zchátralých objektů nebyla jednoduchá, výsledek rozhodně stojí za to. „Celková rekonstrukce byla velmi náročná, a to nejen z pohledu množství stavebních prací, ale také z časového hlediska. Ale stálo to za to. V našem novém domě bydlíme sice teprve poměrně krátce, nic bychom však neměnili,“ uzavírají spokojeně manželé Weinzettlovi.
