Fibonacci: Terasovité vinice s nádechem historie!
Přestože v zasněných konverzacích o víně na mysli Praha jako první většinou nevyvstává, dříve tomu bylo právě naopak. Příkladem je mimo jiné vrch Jabloňka v Tróji, který se před řadou staletí pyšnil rozlehlými vinicemi, které byly ovšem přikryty hávem historie a jejími událostmi. Převedení do soukromého vlastnictví a touha nových majitelů obnovit její historické kořeny mu však navrátily původní účel a romantický půvab.
Velká Evropská města se vyjímají především svým historickým a kulturním bohatstvím, které se zrcadlí do každého aspektu od architektury po celkovou atmosféru oblasti. Jinak tomu není ani u stověžaté Prahy v srdci Evropy, která oplývá nespočtem budov a různých druhů pokrmů a alkoholických nápojů. Ač je v současnosti kultura vinařství doménou spíše Moravy, za dob Karla IV. se Praha pyšnila titulem města vína, jelikož celé povodí Vltavy bylo ozdobeno rozlehlými vinicemi. Třicetiletá válka však zanechala vinice v Praze zanedbané a pusté, což neminulo ani vrch Černý kopec, dnes známý jako Jabloňka. Název pochází od jabloní, které se po válce na kopci objevily a nahradily tak zchátralé vinice. V průběhu 18. století byl na vrcholu Jabloňky postaven klasicistní zámek, který zaujal svým estetickým výrazem, jež zdůrazňoval jednoduchost, formu, proporce a dokonalost, čímž probouzel romantické vzpomínky na starověké řecké a římské civilizace. Zámek nabízel ohromující výhled na Vltavu a stával se jedním z vrcholných míst, kde se lidé setkávali s historií a krásou této úchvatné metropole.
Historie šťavnatá jako samotné plody vinice
Během následujících staletí prošlo území pod Jabloňkou radikální proměnou. V roce 1830 byla vybudována Severní dráha, což vedlo k výraznému rozšíření města a postupnému vyhnání romantických výhledů na vinice nahrazených panoramatem rozrůstající se metropole. Původní kouzlo vinic postupně ustoupilo moderním budovám a rozvoji urbanistického prostoru. Na konci 20. století se oblast dočkala dalšího dramatického zásahu, jelikož zde byl postaven tunelový komplex Blanka. Ironií osudu však tento infrastrukturní projekt, který měl usnadnit dopravu, přinesl i negativní dopady. Dopravní přetížení, hluk a zvýšené znečištění CO2 se staly novou realitou v oblasti Troje. Moderní vývoj přinesl mnoho výhod, ale současně narušil klidnou atmosféru a zachovanou přírodu tohoto území.
Jabloňka si prošla řadou změn, od těch veselejších až po téměř devastující, které pokaždé naprosto změnily její charakter. Její sinusový vývoj však přerušila zásadní stabilizující událost, když se dostala do soukromého vlastnictví. Noví majitelé nenechali současný stav determinovat její podobu a do své vize zapojili historický odkaz Jabloňky, což znamenalo obnovení vinic na přilehlých pozemcích.
V roce 2013 tak byly zasazeny první sazenice vína Jabloňka, z nichž se vyrábějí pouze tři odrůdy a to v limitovaných edicích. Během vyklízení staré zahrady byl objeveny neočekávané prvky v podobě kamenných teras, které se pak staly základem pro vytvoření degustačních stupňovitých zákoutí a definovaly jejich rozložení s designem. Tím ovšem překvapení nekončila a ve fázi dekonstrukce byla uprostřed terasovitých vinic nalezena i zapomenutá zřícenina v podobě zakřiveného prostoru, kolem níž byl následně postaven celý koncept. Na základě přirozeného toku Fibonacciho spirály vznikla unikátní oáza klidu, která poskytuje odpověď na problémy s hlukem.
Rekonstrukce vrchu Jabloňka byla zkrátka vedena nejen snahou navázat na historický odkaz, ale zároveň využít stávající objemy a prvky, které se na místě již nacházely a v určitou dobu jej symbolizovaly. Zakřivená zřícenina byla koncipována způsobem, který umožňuje koncentrovat veškerou pozornost na vinice, ale zároveň otevře pohledy směrem k městu a nechá návštěvníky nasát jedinečnou kombinaci zdánlivých kontrastů. Funkčním prvkem a symbolickou dominantou je zde rámování starého dubu dveřmi, které mohou zůstat zavřené či otevřené a determinovat tak, kam bude soustředěn zájem a veškeré dění. Další cortenové dveře, které zrcadlí funkci prvních dveří, slouží jako malý vinný sklep pro skladování a ochutnávku vína.
Celkovou atmosféru patia dotváří jemné nepřímé osvětlení, které směřuje k novým kamenným stěnám, a je rozděleno do dvou funkcí – spodní úroveň slouží pro spojení a vyšší pro degustaci vína, kde je centrálním bodem kulatý stůl pro setkávání a společenský život. Tento prostor jednoduše navozuje pocit soukromí a klidu, který umožňuje návštěvníkům naplno si užít půvab Jabloňky a ochutnat její lahodná vína v dokonalém souladu s krásnou krajinou a historickou atmosférou místa. Není divu, že si vysloužilo nominaci v České ceně za architekturu 2023. Budem mu držet palce!
