Funkcionalistický byt na Antonínské odkazuje k minulosti a hledí do budoucnosti!
Historická budova nedaleko Strossmayerova náměstí v Praze ukrývá nově zrekonstruovaný byt, kde se snoubí moderní prvky a kulturní dědictví. Nový život těmto unikátním prostorám vdechlo studio architektky Markéty Bromové. Kvarcitové srdce kuchyně, repasované skládací dveře nebo růžová koupelna patří mezi nejvýraznější elementy proměny.
Nájemní dvojdům bratří Böhmů od architekta Eugena Rosenberga zaslouženě patří na vrchol pražského funkcionalismu. Byl postaven v letech 1937-1938 a vyznačuje se typickými prvky této doby. Fasáda částečně ustupuje balkonům, dveřím a oknům, poslední patro je pak ustoupené kompletně. I dlouhé bloky pásových oken nebo perforované kovové zábradlí patří mezi znaky avantgardního stavebního slohu. Jeden z domů byl již opraven, druhý je stále v původním stavu. V bytě o rozloze 125 m² proběhla pod taktovkou Markéty Bromové rekonstrukce, která měla za cíl zachovat historický půvab, oživit některé původní prvky, ale zároveň promítnout jedinečné potřeby majitele.
Železobetonový skelet usnadnil propojování místností. Úprava dispozic byla nepatrná, ale umožnila integrovat spoustu zajímavých detailů, jako je třeba koupelnová nika v ložnici nebo průchozí šatna. Nejzásadnější změna potkala samostatnou kuchyni a obývák, jejichž spojením vznikl vzdušný otevřený koncept s výhledem do ulice. Celým bytem prostupuje motiv dubového dřeva. U vstupu příchozí vítá skříň obložená dubovou dýhou. Tento hřejivý materiál se rozpíná celým prostorem, najdeme ho i na kuchyňských skříňkách i jako obklad stěn ukrývajících pouzdro pro posuvné dveře.
Jako prvotní vodítko pro volbu dubu sloužily rámy původních skládacích dveří, které prošly resuscitací. Středobodem bytu je hala s velkorysou knihovnou, znovu opakující dubovou dýhu, tentokrát ale v černé podobě. Z této místnosti vedou již zmíněné skládané dveře do hlavního obývacího pokoje a ložnice, do které se dá vejít ze zádveří přes průchozí šatnu. Aby nebylo od vchodu narušeno soukromí této komnaty, ve výhledu brání skříň z kořenové dýhy. Zajímavostí ložnice je koupelnový výklenek s umyvadlem a sprchovým koutem. Vévodí mu modré obklady. Za průchodem z šatny se pak schovává další pokoj a pracovna.
Jak je tomu v tomto jedinečném prostoru dobrým zvykem, i do hlavní koupelny se vstupuje přes skříň. Růžové obklady ozvláštňují její jinak minimalistické vybavení. Podlahu sjednocuje betonová stěrka. Ta nejlépe koresponduje s přáním bezesparé podlahy nejen v koupelnách, ale také na samostatné toaletě. Denní světlo do hygienického zázemí vpouští světlík vedoucí z kuchyně.
Té dominuje nejluxusnější a velice pečlivě vybraná položka, ostrůvek z “vesmírného” kamene kvarcit. Jeho originalitu podtrhuje vyoseně umístěné ikonické svítidlo Gubi Multi Lite Small z roku 1972. Zadní část betonové pracovní linky pak osvětluje pruh skrytý v zářezu nad soklem desky. Každému detailu napříč celou plochou byla věnována zvláštní pozornost. Díky tomu celek odráží ducha minulosti, ale zároveň splňuje současné nároky na bydlení. Je také příkladnou vizitkou dialogu architekta a klienta, kdy tvůrce do projektu promítá životní styl a nároky budoucího obyvatele bytu s respektem ke geniu loci.
