Prvorepubliková vila v Olomouci popadla druhý dech a dostala exkluzivní péči podle původních návrhů
Cílem rekonstrukce vily v olomoucké ulici Wellnerova bylo sejmout kýčovitou masku podnikatelského baroka, navrátit jí funkcionalistickou atmosféru 30. let minulého století a zároveň navýšit kapacitu pro osmičlennou rodinu. Jednalo se o nemalou investici, která ale vrátila vile nenapodobitelného ducha první republiky a dostala ji do prestižní desítky oceněných Staveb roku 2022. Pojďte s námi na virtuální návštěvu.
Pod původními plány a realizací z roku 1933 je podepsán stavební inženýr Jan Hublík, existují ale teorie, že autorem je architekt a urbanista Bohuslav Fuchs. Podobnost s jeho jinými díly je znatelná, avšak nepotvrzená. Tato domněnka možná zachránila tento skvost ukrytý v nepovedené devadesátkové rekonstrukci před demolicí. Ať už byl otcem této budovy kdokoli, jedná se o ukázku noblesní a funkční architektury. Na přelomu tisíciletí historická vila dostala nepadnoucí kabát v podobě nehezky modré fasády, pod níž se skrývala štědrá vrstva zateplení. Kamenem úrazu byla ale také necitlivě zvolená terasa, tvar oken i změna dispozic. Současní majitelé si přáli svému domovu vrátit původní tvář. Projekt svěřili do rukou architektů z ateliéru StudioPAB pod vedením Jana Pospíšila. Interiéry si vzala pod svá křídla designérka Jana Trundová z olomouckého studia mimokolektiv.
Staronový facelift obnášel vzkříšení nových návrhů i inovace
Jedním z požadavků majitele Mgr. Reného Mohyly bylo zároveň zvětšit obytnou plochu tak, aby zde mohlo žít všech osm členů rodiny. Na střechu objektu proto přistálo ještě jedno ustoupené podlaží s efektním pásovým prosklením. Jak to tak u přestaveb bývá, i zde byli kostlivci ve skříni. Životnosti železobetonových stropů už dávno odzvonilo, na řadu tedy přišla potřeba výměny za nové. Architekti v průběhu byli také nuceni lehce přepracovat návrh z důvodu problémů s puklinovou vodou ze skalního podloží. Zbytek rekonstrukce se opřel o dobové výkresy. Nakonec došlo k rozebrání celé budovy kromě přízemí a opětovnému vyzdění plnými cihlami. Subtilní terasa, hladký bílý štuk původní části konstrastující s broušenou omítkou v nástavbě, tmavě zelené rámy oken, to vše spolu tvoří symfonii moderny umocňující původní charisma. Garáž původně vyčnívala v blízkosti plotu, nyní je integrována do terasovité zahrady tak, aby působila co nejmenším objemem. Do garáže se obyvatelé vily dostanou skleněným krčkem. Za ní se ještě krčí strojovna a část wellness s bazénem a saunou.
Studio mimokolektiv
Již zmíněná designérka Ing. Jana Trundová vzdává poctu architektuře 30. let jak zvolenou čistotou tvarů, tak kvalitou materiálů a paletou barev. Východisko hledala ve spojení vlastní tvorby a prvků funkcionalismu. Minimalistickou čistotu tu a tam narušila překvapujícími detaily. Odvážné akcenty v sytých barvách prolínají černou a bílou. Vzory v podobě výrazných struktur osmi druhů různých kamenů, ořechové a jasanové dýhy vytváří identitu celého prostoru. Jednotícím prvkem jsou také precizně zvolená svítidla typická pro první polovinu dvacátého století v současném hávu.
Všechna pečlivě vybraná umělecká díla, jako jsou obrazy, plastiky i jiné doplňky, mají své umístění zvoleno tak, aby vynikla jejich krása a dokreslila atmosféru. Kousky nábytku spojuje zaoblení, které změkčuje a harmonizuje. Zábradlí, podnože stolů i sedacího nábytku spojuje motiv ohýbané kovové trubky jak v klasickém chromovaném provedení, tak v barvách. Zárubně dveří i většina úložných prostor splývají se stěnami, což ještě více násobí protikladné gradování hmot s absolutní jednoduchostí většiny prostoru. Mezi jednotlivými etážemi se kromě schodiště lze pohybovat také pomocí výtahu. Vstup do domu se nachází v přízemí.
Šatnu, vstupní haly i navazující místnosti a schodiště propojuje terrazzo podlaha ozdobená grafickým vzorem. Spodní koupelna s toaletou je obložena 3D tvarovanými černými a bílými kachličkami. I zde najdeme kousek umění. Stěnu nad WC ozvláštňuje obraz od Vladislava Mirvalda. Dále se v tomto podlaží nachází pokoj pro hosty sloužící také jako knihovna nebo hudební místnost, čtecí koutek nebo posilovna s vchodem na terasu. Po schodišti ohraničeném modrou barvou se dostanete do hlavního obytného prostoru. I do tohoto patra lze vstoupit z venkovního schodiště přes předsíň a halu. Dvoukřídlé dveře uvedou hosty i členy rodiny do obýváku s krbem.
Jídelna a kuchyň jsou se srdcem setkávání propojeny. Geometricky čistá kuchyňská linka z kamene kvarcit perfektně koresponduje s bílými a dýhovanými skříňkami. Další dvě patra jsou zasvěcena soukromým komnatám rodiny. I dětské pokoje se vezou na vlně minimalismu. Mladistvou hravost do nich přináší růžová, červená i odstíny modré. Dvě koupelny, zelená a červená, opakují v přízemí použité terrazzo panely. Manželský pár okupuje celé poslední patro. Vysoký strop, obklad z ořechové dýhy a prosklení posledního patra, které nabízí štědrý výhled do okolí, společně s velkorysou koupelnou završuje tuto povedenou nadčasovou renovaci.
