Tower of Light a Wall of Energy: Stavby inspirované moudrostí přírody
Nové energetické centrum v Manchesteru je jednoduše vizuální pohádkou. Architekt Tonkin Liu se svým studiem se snažili, aby stavba nejen esteticky nenarušovala celkovou atmosféru města, ale naopak ji podpořila a stala výrazným orientačním bodem oblasti. Technologické inovace inspirované přírodou umožnily využít výrazně menší množství materiálu a zároveň podpořily originalitu stavby, na kterou se s námi teď můžete podívat.
Britský Manchester se již po staletí pyšní okázalými historickými budovami, a přestože jeho současnou podobu významně ovlivnila průmyslová revoluce v 18. století, vize stavby energetického centra uprostřed města byla velmi ambiciózní. Věhlasná umělecká díla ovšem nevznikají tak, že se jejich autoři drží při zemi, a tak se ctižádostivá idea vyplatila a přinesla městu další kousek kultury, který ve spojení s udržitelnějším energetickým centrem vytváří světový unikát. Stavba se skládá z energetické zdi a světelné věži, která stojí na ní, představuje orientační bod oblasti a je považována za důležitou bránu do města.
Tower of Light: Ambiciózní vize energetického centra uprostřed města
Netradiční světelná věž Tover of Light je novodobým a unikátním ztvárněním tradičního komínu. Vede z takzvané energetické zdi pod ní, kde se nachází plynová kogenerační jednotka, která slouží ke kombinované výrobě tepla a elektrické energie. Funkce věže je tedy odvádění spalin z této jednotky. Stavba je nejviditelnějším prvkem projektu Manchester Civic Quarter Heat Network, který zajišťuje udržitelnější systém zásobování teplem a energií pro dominanty města, jako je radnice, ústřední knihovna, kongresové centrum a hudební sál Bridgewater Hall. Tato síť budov již od roku 2019 usiluje o minimalizaci fosilních paliv s vizí jejich úplného vytlačení a využívání obnovitelných zdrojů energie. Věž má tedy nejen praktickou, ale i symbolickou funkci, jelikož vyjadřuje touhu po čistší energii.
Vzhledem k tomu, že se v podstatě jedná o malou elektrárnu v blízkosti centra města, mělo se za to, že je žádoucí něco jiného než standardní komínová věž. Na projekt se tedy vypsala soutěž, jíž nakonec vyhrál Tonkin Liu se svým architektonickým studiem, který porotu přesvědčil svým okázalým návrhem inspirovaným přírodou, minimalizujícím potřebný materiál a reagujícím na potřeby dané lokality. Moudrost přírody se do návrhu propsala hned několika způsoby. Ocelový plášť je pro co největší pevnost vyztužen vlnkami jako na mořské mušli, zároveň je ovšem tvořen mřížkou, podobající se křemitým houbám a jejich unikátní technické propracovanosti.
Zatímco ve spodní části věže je potřeba větší odolnosti, směrem nahoru se tento požadavek upozaďuje a do popředí přichází nutnost lehkosti, aby spodní část spolu s energetickou zdí nebyly příliš zatíženy. Toho bylo docíleno zvětšujícími se otvory v mřížce směrem k vrcholu věže, což nejen plní kýžené požadavky na lehkost, ale zároveň přináší elegantní středovou asymetrii, přičemž otevřenost a perforace umožňují snadnější průchod větru. Vedle přírody se studio při návrhu světelné věže dále inspirovalo tudorovskými komíny, které využívaly rotační formy k zachycení světla svými zdobenými vzory a zároveň pomáhaly rozkládat tlak větru.
Ani energetická zeď nebyla upozaděna a její architektura reaguje jak na potřeby samotné elektrárny, tak na tvary a zakřivení věže. Na rozdíl od horní éteričtější a vzdušnější části představuje zeď spíše zemitou a mohutnou stavbu. Její design je opět inspirován přírodou, tentokrát vzory v písku na rozhraní pevniny a moře, kde vlny zanechávají na písku svůj otisk v elegantních zakřivených liniích. Tohoto efektu architekti docílili obložením zdi robustnými keramickými dlaždicemi, jejichž trojrozměrně zvlnění částečně kopíruje zvlnění věže. Téměř po celé délce přední stěny se pak táhne okno, které umožňuje kolemjdoucím nahlédnout do chodu elektrárny, a zároveň poskytuje jejímu interiéru dostatek přirozeného světla.
Světlo jakožto důležitý architektonický prvek
Jak již název projektu napovídá, světlo hraje v designu elektrárny poměrně zásadní roli. K osvětlení stavby je ovšem potřeba minimum energie, což navazuje na celkový udržitelný koncept projektu. Během dne světlo proniká skrze otvory dovnitř do věže a odráží se od nerezových kouřovodů a pohyblivých prvků, vlnících se ve větru, čímž vytváří originální měnící se ornamenty, podobně jako je tomu u kaleidoskopu. V dolní části pak reflexní fasáda zachycuje modrou oblohu s bílými mraky spolu s pouličním ruchem. V noci, když se setmí, vytvářejí integrovaná LED světla animovanou, naprogramovanou světelnou sekvenci, která je nasměrována na odrazné plochy celé budovy. Sekvence se opakují každou čtvrthodinu a označují tak plynutí času. Na úrovni ulice je zachycen pohyb města, kdy se přes zeď vlní červené a bílé světlomety projíždějících aut. Ve významných dnech a u příležitosti kulturních oslav v průběhu roku se pak světla rozsvítí v konkrétních tematických barvách.
Udržitelnost hned v několika směrech
Stavba Tower of Light and Wall of Energy je jedním z průkopníků efektivního využití materiálu, které díky správnému rozložení a konstrukci inspirované přírodou vyžaduje méně hmoty bez ztráty na pevnosti a celistvosti. To v konečném výsledku vede k udržitelnosti, na které se podílí rovněž nízkouhlíkové technologie, využívané v tomto energetickém centru. Budova vytváří orientační bod na městském panoramatu a je symbolem inovace a progresivního myšlení jak v energetickém, tak architektonickém a designovém průmyslu.
